Zákon o svobodném přístupu k informacím nestanoví povinnému subjektu možnost odmítnout žádost o poskytnutí informace, pokud se domnívá, že žádostí dochází k zneužití práva. Žádost nelze považovat za šikanozní jen z toho důvodu, že žadatel podává velké množství žádostí nebo že se opakovaně domáhá poskytnutí velkého množství informací. Za šikanozní jednání však lze již dle okolností považovat podávání velkého množství žádostí o poskytnutí různorodých informací, které spolu obsahově nesouvisejí, motivované snahou „paralyzovat“ množstvím podávaných žádostí vyřizování běžné agendy povinnými subjekty. Jestliže množství žádostí podávaných jedním žadatelem skutečně povinnému subjektu zabraňuje plnění ostatních zákonných povinností a má-li takové jednání znaky „šikany“, bude možné hovořit o zneužívání práva na informace. V takovém případě platí, že zneužití práva nemá povahu realizace daného práva a z tohoto hlediska lze na žadatele, jenž se formálně „dovolává“ práva na informace, pohlížet jako na osobu, jež dané právo v konkrétním okamžiku nerealizuje. Je tedy možné s odkazem na zneužití práva žádost odmítnout, ačkoliv to zákon výslovně nestanoví. V každém případě však bude nezbytné, aby povinný subjekt svůj závěr o tom, že konkrétní podaná žádost představuje zneužití práva na informace, náležitě odůvodnil a případné skutkové okolnosti doložil do správního spisu.